Tajemství z ananasové laboratoře aneb tropičtí exoti pokořují Pošumavské mrazy

Dnešní den je obzvlášť profoukaný a mrazivý. Koruna bezlistého akátu před mým oknem je celá rozechvělá, jak zápasí s poryvy silného nárazového větru a pokouší se odolat teplotám hluboko pod nulou. Jindy větve plné poskakujících sýkorek, šplhajících strakapoudů a rozdováděných veverek zejí prázdnotou. Krmítko upevněné na vysokém kmenu je sice zasypané zobem, nicméně hladoví ptáčci se k němu nemohou dostat. Síla v jejich droboučkých křidélkách na energii přírodního živlu nestačí. Sem tam se sice nějaký z nich pokouší vzlétnout a překonat nástrahu počasí, ale po chvilce námahy se vrací zpět do bezpečné náruče stále zelených tújí poskytujících větruvzdorné útočiště. 

Leden odhodlaně nastoluje v Pošumaví pevné zimní zásady. Neutichající poryvy větru bijí do oken, mraky jsou velmi nízko a rychle plují oblohou. Šedivé nebe pravidelně protrhávají mraky plné sněhové nadílky. Zdolat nepřízni počasí vystavenou louku táhnoucí se k Želivu je jako zápasit s plachtami jachty uvězněné uprostřed rozbouřeného oceánu. Mrazivý vzduch šlehá do tváří a štípe jako čerstvá řezná rána. Přesto si rituální procházku do lesa nenechám ujít. Na cestě chráněné vysokými jehličnany vítr utichá, je sotva slyšitelný zdáli, jak se prohání širými pláněmi a já si užívám ticha a samoty Želivského království.

Před pár dny jsem tu potkala stádo vysoké zvěře. Neuvěřitelných čtrnáct kousků jelenů a laní, co si přišlo dopřát brzkou snídani do nedávno zavezeného krmelce. Seno vonělo zdálky jako čerstvě sklizené z červnové rozkvetlé louky. Usilovně vábilo a mlsně pokoušelo chuťové pohárky hladových lesních obyvatel. Dosedla jsem na nedaleký smrkový pařez a pozorovala právě začínající hodování. Pozvolna vytahovali trsy sušené trávy skrze dřevěné plaňky krmelce a bedlivě sledovali okolí. Ač mě záhy zpozorovali a zavětřením nozder se ujistili, že vystaveni přímému nebezpečí nejsou, klidně si chutnou a vydatnou pochoutku zpracovávali dál.

Dnes jsem zahlédla pouze pár prokřehlých srnek pasoucích se na nedaleké stráni a zaslechla neúnavného datla, co se pokoušel ze mrazem ztuhlého kmenu vyklovat pár červíčků k odpolední svačince. I když jsem si zimního nečasu užívala, myslela jsem na tropické ráje, kde svítí sluníčko, prohřívá zem a umožňuje dozrávání sladkých plodů ovoce. Právě takových, co mě čekají doma. Přímo gigantické ananasy ze srdce Afriky utržené v tom správném zralém stádiu a šetrně dopraveny až do Pošumaví. Slaďounká šťavnatá mňamka připravená k zavaření do skleniček. 

Ticho po mýtině rozrušovaly moje obezřetné kroky, mráz se dral pod péřovou bundu a zalézal do kožených rukavic. Studený vzduch vypovídal o blížícím se stmívání a čas se neúprosně překlápěl k nastupujícímu večeru. Bylo načase opustit oázu klidu a harmonie lesní říše a pomalu se vrátit k domácímu roztopenému krbu. 

Nejprve zvítězil šálek bylinkového čaje s kouskem pizzy, co zbyl od oběda. Netrpělivě vyhlížející hrnec po babičce plný tropických exotů čekal, co s ním bude dál. Celý večer se ponese v duchu džemo-mánie, jak mé ženské meditaci trefně říkají moje milé děti. 

Každý skoro jedno kilový plod se ponořil do studené vody a pečlivě opláchl. A pak pěkně ručně zbavit tlusté ochranné slupky a nakrájet na přiměřeně velké kousky, co se ve výsledném džemu budou krásně vyjímat a skrze skleněný obal vykukovat a lákat k mlsání.

Chlad, který mnou v lese prostupoval, byl oslabován mými myšlenkami na čerstvý horký džem, v němž koluje pár deci alkoholu. Pár kousků afrických ananasu jsem spojila s českými hruškami a doladila je, jak jinak, než s oblíbenou Zlatou hruškou. Tahle moravská pálenka zkrátka a dobře vede. Podle slov některých mých klientů výsledný produkt zjemňuje a ještě více podtrhuje jeho chuť a vůni. 

A tak na svět přišla, kromě várky čistého ananasu, také edice džemu, v němž se zasnoubil ananas s hruškou, co si podmanili Zlatou hruškovici. Ten je tedy (na přání) úplně hladký, vhodný kromě mlsného ujídání přímo ze skleničky k potření drobného lineckého cukroví. Tradiční velké kousky ovoce jsou propasírované do jemné konzistence, tak jako opravdové mámino pohlazení. 

Vaření džemů a marmelád si užívám naplno. Pokaždé s nadšením, vášní a láskou mi vlastní. Ananasové džemy byly uvařeny za doprovodu vláčných tónin šumění moře a ševelení palmového listí. Duše jim byla vdechnuta malebným Pošumavím a podmanivými hlasy dalekých exotických krajů.

Pokud mám odpovědět na otázku mnohých z vás, jaké stádium vaření mám ze všeho nejraději, pak musím tajně přiznat, že to konečné. Tedy, když je všechen obsah měděné pánve přesunut do skleniček, pečlivě uzavřen a připraven ke sterilizaci. To mám chvilku času vypucovat kastrol skoro do čista. Dát si horký džem přímo z plotýnky, je zážitek k nezaplacení. Ještě vařící zpracované ovoce, co příjemně prostupuje tělem a povzbuzuje duši, je pro mě vzácná léčebná ozdravná kúra s trvalými následky - závislostí na poctivé práci a laskavém výsledku, co chutná.

Marmeláda s duší Pošumaví představuje tropické exoty pokořující mrazivé Pošumaví. Očekávají vás ve skladu hned ve dvou laskavých variantách a několika baleních. Račte vstoupit za nimi...

A na co se můžete těšit v nejbližších dnech? Z Ugandy dorazí čerstvá várka MANGA. Dalšího tropického ovoce s jedinečným smyslem pro navození opravdové extáze.

Nahlédněte pod pokličku, co se právě pod Želivským vrchem uvařilo. Sledujte náš blog a dozvíte se nejžhavější novinky ze světa Marmelády s duší Pošumaví.