Snídaně trochu jinak aneb když Národní divadlo nehraje

... tak třeba začíná nový den bohatým rautem. Praha se pozvolna probouzí do nového rušného dne, pod tíhou ranní mlhy a za doprovodu prvních tramvajových souprav pohybujících se se skřípotem po kolejích vrytých do dlažebních kostek, se dostává do svého každodenního rytmu k velkoměstu patřícímu. 

Prosincovým sychravým počasím doprovázeným jemnými sněhovými vločkami snášejícími se na mohutné betonové zábradlí Jiráskova mostu kráčím k Tančícímu domu a dál podél Vltavy až k Národnímu divadlu. Řeka hostí několik ledabyle se pohupujících botelů, ze kterých už vycházejí první hosté na snídani. Mrazivé počasí dává na srozuměnou, že bez horkého šálku čaje se den začít prostě nedá. Kolem panuje klid a pohoda. Chlad a zima zalézají hluboko pod kabát, konečky prstů jsou zkřehlé a od úst stoupá studená pára. Mě i mého muže snídaně teprve čeká. Oba se těšíme, až pookřejeme a roztajeme za tlustými kamennými zdmi dnešního hostitele.

Když jsem své kamarádce vyprávěla, že v sobotu budu snídat v Národním, úplně zatajila dech. Fakt? To je sen. Pro nás Šumaváky určitě. Do Prahy jezdíme svátečně a také ji slavnostně uctíváme. Je pro nás múzou a inspirací, klenotnicí národního bohatství a revírem nových zážitků. Stejně tak pro mnohé Pražany, kteří objevují krásy našeho Pošumaví.

"Tak to musíš ochutnat vejce Benedikt! " radí mi Alice a dokončuje větu tím, že je to vyhlášená snídaňová pražská pochoutka, kterou nikdy nevynechá, když do metropole svátečně zavítá. 

Poznat Národní divadlo v trochu jiné podobě, než v té klasické kulturně společenské hrající představení, je opravdovým zážitkem. Dlouhou slavnostní večerní róbu jsme vyměnili za formálnější dress code. Místo tradičního programu odehraného významnými umělci jsme zcela netradičně zasedli k bohatému rautu a seznámili se lidmi, kteří ač na prknech vidět nejsou, přesto je jejich místo za oponou to nejdůležitější z celého večera.

Zemský Salonek byl provoněný čerstvě uvařenou kávou a zval k bohatě zdobenému stolu. Pod nánosy svěžích dobrot se zcela prohýbal. A nejen pod nimi... raut byl rafinovaně doladěn rekvizitami jídel, které se používají na jevišti při představeních z materiálů vskutku zábavných. Obložené chlebíčky ze dřeva, luxusní smetanový dort a měkoučké zákusky lákající k zakousnutí z polystyrenu a úplně obyčejný plast propůjčil ovoci a zelenině šťavnatý a křupavý háv. 

Umělci tu nejsou jen na scéně herecké, ale i té aranžérské a kuchařské. Z každého kousku dýchá láska k řemeslu, vášeň a touha předat ze sebe to nejlepší.

Zkrátka a dobře, pravé jídlo od falešného mnohdy k nerozeznání. V každém detailu je poznat umělecké dílo. A Národní divadlo o umění přece je. 

Celá snídaně byla provázena zábavným a poučným vyprávěním příběhu inspicientky činohry Národního divadla, bez jejíž záslužné práce by celé divadelní představení nebylo tím, které si my diváci v hledišti dosyta vychutnáváme. Jak důležitou roli vůbec "za scénou"  sehrává jsme si jen málokdo dovedl představit. Od pomocníka divadelního režiséra, přes technického asistenta režie až po samotné řízení představení včetně koordinace herců s kostýmním a maskérským vystrojením, zodpovídá za hladký a nerušený průběh celého večera.

Trochu jiná snídaně v Národním se nesla v duchu pohodového adventního času. Vejce Benedikt se tu sice nepodávaly, za to dokřupava vypečené croissanty s luxusními pomazánkami z pečených lilků onu avizovanou dobrotu s noblesou nahradily. A nejen ty. Od výběru sýrových variací, přes šunku Prosciutto a jiné vybrané delikatesy po čerstvě upravené exotické ovoce jsme si vychutnali vzácné okamžiky ve výjimečných prostorách našeho národního děditství a užili dopoledne vskutku umělecké.

V idylickém prostředí Zemského Salonku se nejen výtečně snídá, ale již samotné posezení v jeho prostorách je pohádkové. Výhledy z obloukových oken na Vltavu a dále směrem na Hradčany přináší potěchu pro duši a podněcují k zamyšlení, jaké bohatství náš národ vytvořil. Hodovat a přitom si prohlížet velikány divadelních prken v zarámovaných obrazech zdobících dlouhé stěny místnosti se navždy zapsal v mé paměti i prožitcích. 

Miniaturní čokoládové dezerty udělaly za snídaní sladký konec a vyzvaly k nerušené prohlídce divadelních prostor včetně romantického pohledu z terasy na pražské Hradčany a Petřín.

Kulturní den jsme zakončili návštěvou Dyzajn marketu, který pokaždé překvapí a pohladí po duši. Můj obdiv patří všem, kteří svou vnitřní kreativitu dokáží přenést do skutečného výrobku a nabídnout světu. 

Naše Marmeláda z Pošumaví si chvilku zahrála "kompars". Sice tak úplně nesnídala, ani snídána nebyla, za to čekala pěkně uložená v bedýnkách na čestném křesle pro hosta. Přijela nadělovat radost, rozdávat kousek duše Pošumaví a uspokojovat chutě po sladkém šťavnatém ovoci z kraje, kde lišky dávají dobrou noc.

Vánoční marmeládové bedýnky jsou nachystané pospíchat pod vánoční stromečky. Zavítat mohou i k vám...

Děkuji za obohacení života... excellentní ženě... Aničce Šperlové a divadelní lektorce Lence Hubáčkové.