Když se spojí česká klasika s francouzským šarmem... na svět přijde noblesa v podobě jablíčkového džemu s levandulí a bílým rumem z dalekého Réunionu

Českou klasiku jsme spojili s francouzským šarmem a vznikl lehounce ovoněný džem levandulí s výraznějším pozadím rumu z dalekého Réunionu. Ryze česká jablíčka od místních farmářů jsou prostě neodolatelná. Správně uskladněná a opečovávaná jsou plná chutí, vůní a křehkosti i v měsíci, jako je studený leden. Téměř vůbec nic jim od čerstvé sklizně nechybí. Napadlo nás, že bychom velmi žádaný jablíčkový džem mohli vyšperkovat nějakou voňavou esencí a podtrhnout jeho chuť ještě více kapkou alkoholu. 

Když jsme do světa vyslali vůbec první Veselý džem, nestačili jsme ho pomalu ani odložit do regálů na sklad. Byl hned pryč. Po první ochutnávce se zcela vyprodal. Možná to bylo i tím, že byl čas vánoc, čas dárků a čas pro dělání radosti druhým. Jablíčkový džem se Zlatou hruškovicí poctil stovky domácností a obohatil tak svátky klidu a pohody všem, co domácí kvalitě prostě nedokážou odolat.

Jablíčka zpracovaná do skleniček máme sami moc rádi. Třeba i jen tak na lžičku, jako dezert. K zahnání paní Mlsné. Někdo si dá rád čokoládu, jiný zase kousek dortu a my chodíme na mlsandu do ledničky ujídat marmošky. Jsem ráda, že to tak nefunguje jenom u nás doma, že nejsme jediní, kdo na sladkých zavařených dobrotách takto ujíždí. Setkávám se docela často s reakcemi našich zákazníků, kteří si pro džemy chodí, že je vlastně ani na chleba nemažou, že si na nich pochutnávají jen tak, na lžičkovou

Vyrobit jablíčkový džem a neuvařit z něj jablková povidla vyžaduje trochu alchymie a hry s časem. Než se dostaneme k samotnému vaření, předchází mu celé hodiny přípravy. Jablíčko za jablíčkem zkontrolujeme, zda v něm nepřebývá nějaký nezvaný vetřelec. U ovoce nechemicky ošetřovaného se to může klidně stát. Ani červíci nechtějí bydlet v domečku obaleném nezdravým postřikem. Pak je jedno po druhém omyjeme a ručně oloupeme. Každé pak rozčtvrtíme, vyjmeme jadřinec a nakrájíme na přijatelně velké kousky. Následuje odvážení dužiny, k tomu doladění sladidel a vyždímání čerstvých citronů. 

Jablíčka skončí v měďáku, kde se pak krátce s citronovou šťávou povaří a dosladí. Záleží na velikosti, ale většinou je nevařím déle než dvacet minut. Se vším všudy. Seberu nežádoucí pěnu, naběračkou přepravím do skleniček a zavíčkuji. Pokud to jde, hned zavařím v hrnci.

Když jsem přemýšlela nad novou kombinací chutí a vůní, inspirovala jsem se Francií. Nějak na mě vypadlo ze skříně album z mé cesty po Alsasku. Vzpomínky mě vrátili nejen do Strasbourgu a na jeho historické památky, ale především do jednoho malého krámku v zapadlé ulici, kde jsem nedokázala odolat vůni suchých květů levandule. Plátěný pytlík plný fialových drobečků voněl po celém autě tak intenzivně, že jsem ho musela tehdy uklidit na dno velkého kufru, abychom cestou všichni neusnuli a něco málo zážitků si z ní ještě přivezli. Levandule, jak je známo, má uklidňující a relaxační účinky a velmi blahodárně působí na organismus. Klid, pohoda a štěstí z nás tehdy opravdu vyzařovaly na každém kroku. I když to nebylo jen tou levandulí. To, jak se člověk cítí, je vždycky stavem jeho vnitřního rozpoložení. 

Tak tedy druhá ingredience byla na světě. Sušené květy levandule, v přijatelné míře ovšem, nic se nesmí přehánět. Levandule je velmi aromatická a nechtěla jsem přebít pravou podstatu džemu. Tedy základem jsou jablíčka. Zbytek jsou jen ovoněná dochucovadla, co mají za úkol doladit, pohladit a povznést celý produkt o maličko výš. Ovšem v prvotřídní kvalitě. Než jsem levanduli k jablíčkům přidala, vysypala jsem si trochu na stůl a jeden kvítek za druhým pěkně přebrala. Aby se do džemu dostaly opravdu jen ty nejlepší kvítky a ne třeba lístky či stonek. To se občas může u sušených bylinek stát, že se přimotá i nějaká ta pleva k originálu.

Bílý rum jsem úplně poprvé ochutnala v Karibiku. Jak jinak, než v Mojitu. Neměla jsem srovnání s jiným bílým destilátem, tak mně chutnal. Chutnal samozřejmě celý namíchaný drink s kupou ledu, ale chuť rumu zkrátka byla výraznější, než limetky s mátou. Možná proto, že tyhle dvě ingredience a jejich chutě jsem znala a více jsem se soustředila na to neznámé. Ale... tehdy jsem se jím nechala inspirovat a poznamenala si do svého andělského diáře, že bílý rum jednou skončí v nějakém mém džemu či marmošce. 

A když jsem dolaďovala česká jablíčka s francouzskou levandulí, pátrala jsem po alkoholu z produkce Čech nebo Francie. Klasickou moravskou pálenku jsem použila už mnohokrát (a nikdy jsem nešlápla vedle) a francouzský likér už také. Tak jsem pátrala dál a objevila bílý rum - vzpomínku na Kubu. Jenomže tento pochází až z dalekého Réunionu. Zámořského departmentu Francie ležícího daleko v Indickém oceánu. Réunion znamená shledání, což je přesně ten pravý objev pro můj džem. Bílý rum z magického místa souostroví Maskarény se shledal s levandulí z Alsaska a obě esence vyladily česká jablíčka. Dodaly jim šmrnc a šarm Francii tolik blízký. 

Kombinace chutí a vůní je velmi příjemná a uklidňující. Bílý rum nedodává žádné zabarvení, jen rumové aroma. Dočetla jsem se, že prý rum z ostrova Réunion chutná nejlépe na celém světě. Vyrábí se destilací ze šťávy cukrové třtiny s podílem alkoholu od 37,5 až po 81 %. Tak ten můj vyvolený je na té úplně spodní procentní hranici a domnívám se, že do džemů dostačující.

Tak a k mání je v našem obchůdku za cenu osmdesát pět korun. Jako jeden z mnoha dalších bude k dispozici i na prodejním stánku konference Excellentní žena® 30. března v Měšťanské besedě v krajské metropoli Plzeň.