Část třetí: 10+2 (nejen) marmeládových otázek kolem nás

03.01.2021

Vítejte u TŘETÍ ČÁSTI miniseriálu deseti NEJčetnějších otázek kolem dění v naší marmeládové manufaktuře. V PRVNÍ i DRUHÉ části jsem zodpověděla prvních dvacet dotazů, které jsem v průběhu roku 2020 od svých zákazníků, přátel, fanoušků i obchodních partnerů nastřádala. Byla jich rovná stovka. Těch, co se často opakují a nejvíce zajímají. Další desítka se pak týká více soukromého života a na tyto jsem pojala jako bonusové.

S kým se vídám pravidelně, ti vědí a znají. A možná se dozví i něco navrch. I když si svůj soukromý život dost střežím, občas na sebe prásknu víc, než mám původně v plánu. Ti co nevědí a neznají, pak je to pro ně procházka (tajemnou) zahradou plnou překvapení.


1. Podle čeho vybíráte ovoce do svých marmelád?

Podle kvality. To je zkrátka a dobře NEJdůležitější parametr při výběru. To platí i pro ovoce z našich zahrad. Pečlivě každý kousek po kousku kontrolujeme, než ho dáme na váhu. Když vybírám exotické plody ve velkoobchodě, pak hledím vždy na strukturu povrchu. NESMÍ být v žádném případě poškozený, natlučený, nahnilý ani jinak zhmožděný a  MUSÍ mít svěží zelenou část stonku a u citrusů listy. 

Na velikosti zas až tolik nezáleží. Mnohé plody jsou kdovíjak obrovské, přesto je jejich dužina mdlá, vodnatá a bez přirozené chuti. A naopak. Některé jsou sice maličkého vzrůstu, přesto šťavnaté a neuvěřitelně sladké. To byl případ meruněk z předloňského roku. Každoročně je pořizujeme na jedné jihomoravské farmě se SIPO certifikací a jsme s nimi nadmíru spokojeni. A nejen my. I zákazníci a přátelé, kteří je již ochutnávají ve finálních marmoškách. Ono léto byly skutečně malé, nebyly větší než pinkpongový míček, za to slaďoučké jako med. Stačil úplný ždibíček přidaného cukru a zázrak byl na světě. 

Rozhodně čerstvé a svěží. V létě, když sklízíme denně úrodu z keříků, ještě večer ji zpracujeme. Nenecháváme plody v ledničce do druhého dne, aby se mačkaly jeden přes druhého a pouštěly šťávu na dno misky. To jsou právě ty dny, kdy trávím v kuchyni i oněch šestnáct zmiňovaných hodin, abych všechny čerstvě natrhané dobroty "uklidila" do skleniček. A druhý den znovu a třetí, čtvrtý, pátý... den taktéž. Dokud ovoce postupně dozrává, denně při slunečném počasí trháme a zpracováváme zcela fresh. 

Odmítám rčení "do marmelád dobrý". Stalo se mi to několikrát. Kdykoliv povím, že pořizuji ovoce do marmošek, je mi nabídnuta druhá i třetí jakost. Fakt že jo. Jedna nejmenovaná BIO prodejna mi dokonce navrhla, zda bych si od nich nechtěla odebírat za "symbolickou" cenu prošlé plody. Nerozuměla jsem. Jako že ty, které je jim líto vyhodit do kontejneru, protože jsou scvrklé, nevzhledné a s hnilobou kolem dokola? Prý se to v marmeládě ztratí. Dokonce mi chtěli poradit jak na to. Uctivě jsem se rozloučila a dotyčný krám již nikdy nenavštívila.


2. Plánujete rozšířit nabídku o další ovocné výrobky?

Prozatím ne. Určitě se k tomu nechystáme v tomto roce. Držím se toho, co mně baví, vyživuje mou duši a z čeho mám radost. To jsou v tuto chvíli a myslím, že ještě hodně dlouhou dobu budou, jen marmošky. Pojala jsem marmeládování jako styl života, společně se mnou i celá moje rodina a přibývá čím dál více přátel, fanoušků a zákazníků. Nejednou mi přišla zpráva do emailu, že závislost na našich výrobcích je nevyléčitelná. Vím, že je to řečené upřímně a od srdce, a jen těžko se hledají slova, co by vyjádřila vděčnost, pokoru a úctu, kterou cítím hluboko ve svém nitru.

Projekt Marmeláda s duší Pošumaví vznikl sám o sobě jako POZVÁNKA ke spolupráci. Nejdříve té firemní a posléze i svatební. O tom jsem psala již v předešlé PRVNÍ a DRUHÉ části tohoto miniseriálu NEJčetnějších otázek kolem dokola naší manufaktury. Jsou to specifické a úzce zaměřené oblasti vyžadující mnohem více osobního přístupu, než je tomu tak u běžného prodeje na pult. 

Jdu cestou jinou. Je pro mě zajímavější, plná dobrodružství, poznávání, příběhů, inspirace a motivace. A to je ZÁMĚR, PROČ dělám to, co dělám.


3. Jaké máte plány v roce 2021?

V této nelehké a prazvláštní době plné viru se dost obtížně plánuje. Hned počátkem ledna jsme se měli všichni organizátoři, co se točíme kolem svateb, sejít na veletrhu svatební inspirace v Plzni a započít tak nový rok stylově a v rytmu svateb. Veletrh se přesouvá na neurčito a řada dalších akcí rovněž. Osobní setkávání tedy nijak neplánuji, abych nebyla zklamaná já sama a i naši zákazníci.

Život na venkově má obrovskou výhodu svobodného pohybu v přírodě. Hodně času trávíme na našich zahradách. Od časného jara do pozdního podzimu nás docela pilně zaměstnávají. Loňský rok jsme věnovali obnově celého malinového parku, tudíž hlavním cílem je udržení jeho životaschopnosti a pečlivé péči, aby nám za odměnu vydal maximum ze svého výnosu.

Každoročně odjíždíme na jih Moravy. To je prozatím počátkem ledna naše největší cestovatelská vize. Meruňkobraní na Pálavě je každoročním cílem, tradičním, účelovým i rituálním. Asi málo kdo ví, že mám kořeny na Slovensku. Moje maminka pochází z kraje Orava a i mně koluje v žilách kus téhle malebné části Západních Tater. Tak pokud situace a čas dovolí, rádi bychom opět zavítali k sousedům na východ. 

Když to shrnu pracovně, pak naším cílem je předávat dál mezi přátelé, zákazníky a fanoušky poctivost a kvalitu co (nejen) Pošumaví nabízí. Spousta lidiček, co k nám přijíždějí, jsou z velkých metropolí, kde nemají příležitost sami si na své zahradě nasbírat sladké plody a uvařit si z nich pochoutku k snídani. Těší nás, že jim můžeme pomoci výběrem z nabídky, která je vždy aktuální v čase sezónnosti daného druhu ovoce.

Nedávám si žádná přehnaná předsevzetí do nového roku, vyhnu se tak stresu už v průběhu ledna, že něco nedodržím nebo poruším. Nejcennější esencí života je zdraví. Když to schází, pak se to prolíná i do dalších lidských pocitů. Opouští tělo i duši radost, štěstí, láska a vášeň. 

Celý rok navyšovat své vnitřní zdroje. Tím posílím štěstí, radost a lásku


4.  Pamatujete si, kolik druhů marmelád a džemů jste minulý rok v manufaktuře vyrobili?

Pamatuji. A to nejen díky pečlivé evidenci. Jsou to především jednotlivé příběhy, které stojí na pozadí každé série, a pocity s nimi spojené. Vždycky jsem si lépe pamatovala věci prožitkové. Takové, co vyvolávají emoce a zanechávají stopy na duši. Mám to tak od dětství. Poutavé učivo řečené formou vyprávění mi ulpívalo v paměti snáze, než-li suchá nicneříkající teorie.

To stejné mám s mými marmoškami. Za každou zakázkou i nově připravovanou kolekcí stojí PŘÍBĚH. Předloha, podle které je postavena receptura. Co kolekce, to jiná inspirace. Od počátku ledna do konce prosince jsme vytvořili a předali do světa dvě stě patnáct rozlišných marmeládových sérií. Více než dvě stovky příběhů schovaných do marmeládových skleniček. Každá kolekce by si zasloužila čestné místo v nějaké marmeládové kronice.


5. Jak dlouho Vám trvá, než dáte dohromady recepturu na novou marmeládu?

To je zcela individuální. Záleží na mnoha faktorech, které mají být splněny. Náročnost, účel, dostupnost ovoce, časový horizont, který máme k dispozici a případné esence, jež mají finální produkt dotvořit a podtrhnout. Někdy je to hodina, jindy i jeden celý den.

Jsou to opravdové marmeládové výzvy. Ne všechno ovoce si k sobě umí najít cestu. Musí si dokonale sednout po všech stránkách. Když se ochutnají v čerstvém surovém stavu, na jazyku a patře musí hrát orchestr chutí sladěný do posledního detailu.

Obdobné je to i s lahvinkou alkoholu přidávaného k vyladění finálního výrobku. Než zvolím ten pravý, co sedne k ovoci a dotvoří v něm zajímavý prvek, nastuduji si detailně jeho složení. Nesmí obsahovat žádná přidaná barviva, jen ryzí a čisté přírodní aroma. Vybírám takové, co mají k ovoci nějaký vztah. Musí lahodit, vyvolat emoce a nepošlapat.

I v případě koření a bylinek tomu není jinak. Nechávám se vést samotnou přírodou a intuicí. Největší um je určit správné množství. Pro někoho je síla jednoho prutu skořice už dostačující, druhý ji sotva zaznamená. Někdo má rád výrazné chutě, jinému postačí lehce vyladit pozadí.

Každá receptura připravená na přání je o pozorném naslouchání a empatii


6. Z jakého exotického ovoce nejraději vaříte marmeládu?

Z manga. Sladkého, šťavnatého plodu s barvičkou připomínající západ slunce nad Saharou. Ze samotného čistého nebo v kombinaci s krvavým pomerančem. To jsou limitované edice, v nabídce vydrží do vyprodání někdy ani ne celý měsíc. A jsou fuč. Rozebrány do poslední skleničky. 

Pro zajímavost jsou to plody dovážené z Ugandy. Trhané ve správném čase jejich zralosti lidmi, kteří k nim mají velmi blízko. Jsou to malí farmáři, co si své ovoce hýčkají jako vzácné klenoty. Všechna ta energie je uschovaná v každičkém mangu. O to lépe se mi s nimi pracuje. A chutí se nedokáží jen tak nějakému supermarketovému kousku vyrovnat.


7. Připravujete marmelády bez cukru?

Ano. Mám několik zákazníků, kteří jsou diabetici nebo z nějakého svého přesvědčení žijí styl cukrfree. Pro ně připravuji extra edice, které jsou jen z čisté ovocné dužiny, často vyladěné kořením nebo bylinkami. Když je bezcukrová kolekce připravená, rozesílám maillingovou inspiraci z Pošumaví na registrované členy VIP Clubu.

Využívám přirozené síly cukru v jednotlivém ovoci. Ne každé se k přípravě cukrfree marmelády hodí. Nejčastěji je v nabídce švestková s pravou vanilkou z Madagaskaru, višňová s Tahitian vanilkou nebo třeba hrušková s verbenou. Ráda kombinuji i jablíčka s dalším druhem ovoce, které je kyselejší a obsahuje méně pektinu. Nabídka je rozmanitá a souvisí s aktuální sezónou ovoce.


8. Je nějaké ovoce, ze kterého byste marmeládu nikdy neuvařila?

Když se zamyslím, tak asi z banánů. Samozřejmě jsem je vyzkoušela, ale ničím výjimečným mě neoslovily. Ani ne tak chuťově, jako vzhledově. Rychle hnědnou a konzistencí připomínají spíš dětskou přesnídávku. Prvním pokusem to začalo a hned také skončilo. Doma jsme těch pár skleniček snědly do poslední. Podávané k domácím vaflím k nedělní sváteční snídani. Do obchodu bych ji však neuvařila. Zatím se mi ani nestalo, že by byly výslovným požadavkem do některé ze zakázkových edic.


9. Vždycky máte všechny produkty i na webu?

Zakázkové svatební marmelády ne. Tyto série jsou vytvořeny jen pro zadavatele, tedy snoubence nebo jejich blízké, kteří si je objednali. Jsou specifické a receptura je inspirována příběhem. Pár zakázek jsem vytvářela dle starého rodinného receptu, který mně rodina nevěsty nebo ženicha poskytla. Toho si velmi cením. Byla to výzva, neboť jsem musela vzpomínky přetvořit do takové podoby, aby marmoška chutnala přesně jako tehdy od babičky.

Ve skleničkách jsou schovány i vzpomínky a příběh

Pak máme série, které vytváříme extra pro naše registrované členy VIP clubu. To jsou takové plus bonusy za důvěru, loajalitu a vášeň, kterou sdílí k našim marmoškám společně s námi. Cukrfree marmelády jsou na dotaz. Stačí zavolat nebo napsat. Rádi poradíme a sdělíme aktuální necukrovou nabídku.

Jiné ani na web dát nestihneme. Třeba takový angreštový džem, ručně pasírovaný, je rezervován dlouho dopředu. Hojnost úrody je plně v rukou sluníčka a pečlivého zavlažování. Angrešt nevykupujeme, máme ryze svůj a tomu důvěřujeme. Když dojde, dojdou i skleničky. Celý rok si musíme my i jeho fanoušci počkat na další sběr.


10. Na jaká místa se ráda vracíte?

Domů. A je lhostejné, zda se jedná o můj rodný dům, kde žije moje maminka nebo domov vybudovaný se svým mužem a dětmi na Šumavě. Oba jsou mým DOMOVEM, kterého si velmi cením. Dávají mi pocit bezpečí, lásky a uvědomění si, že mám to štěstí mít domov vlastní.

Mám-li to pojmout cestovatelsky, potom kraj Pálavy na jihu Moravy a slovenská Orava. Nepamatuji si léto, kdy bych tato místa vynechala. Mají se mnou velmi úzké spojení. Na jižní Moravě si každoročně se svým mužem obnovujeme manželský slib. Na letní slunovrat, který byl před téměř devatenácti lety naším dnem osudovým. K Tatrám se zase vracím díky svým rodinným kořenům. Cítím v hloubi duše, že tam patřím.

Moc ráda se vracím do našeho Želivského lesa. Každý výšlap na jeho vrchol je takovým malým zdoláním sama sebe, uvolněním těla, načerpáním nové energie a povzbuzením mysli. 


1. Jak a čím relaxuji?

Nejčastěji s dobrou knížkou. Čtu hojně od svého dětství. Nejčastěji historické romány ze středověku z prostředí anglické Vysočiny nebo Skotska. A pak vládu Ludvíků na francouzském trůně. Máme doma obrovskou knihovnu, protože jsme taková vášnivá čtenářská rodina. Kamarádky si chodí knihy půjčovat. Je zkrátka z čeho vybírat. 

Jinak procházkou v přírodě a prací na zahradě. Ač je nezbytná, docela dobře jako místo k odpočinku postačí. Čerstvý vzduch, vůně květin a zrajícího ovoce, kterého si můžu zobnout přímo z keříku, to jsou relaxační esence k nezaplacení.


2. Co mě v životě nejvíce obohacuje?

Vztahy. Přátelství. Láska. Štěstí. Vášeň. Nadšení. Radost.

Pevný vztah a vyživující láska se svým mužem a našimi dětmi. Přátelství, co se rozvinulo a stále rozvíjí se svými zákazníky a obchodními partnery. Štěstí a nadšení z dobře vykonané práce, která mě baví, naplňuje a je blahodárnou esencí pro mou duši. Radost z docela obyčejných maličkostí. Vášeň k marmeládování, díky které se den co den dozvídám, že i ovoce má právo být nevyzpytatelné a umí připravit horké chvilky. A silné pouto ke své zlaté mamince. Je velmi vzácný člověk a žádná slova nedokáží popsat, jak velkou vděčnost a úctu k ní cítím. 

V PRVNÍ ČÁSTI se dozvíte PROČ jsme se do marmeládování vůbec pustili a v té DRUHÉ pak o JAKÁ byla cesta k srdcím zákazníků.