10+2 (nejen) marmeládových otázek, aneb co vás kolem nás nejvíce zajímá

25.12.2020

To NEJzajímavější z každodennosti našich životů, dění kolem manufaktury a marmeládových kolekcí jsem shrnula do PRVNÍ části takového miniseriálu otázek a odpovědí. Na co se zákazníci, přátelé a fanoušci NEJvíce ptali a na co my NEJčastěji odpovídali. Takové NEJ z našeho marmeládového světa. Co už na nás (možná) dávno víte, (snad) i tušíte anebo je to pro vás (jedna) velká neznámá.

V průběhu roku jsem si dotazy začala sepisovat, řadit od těch NEJčetnějších až po ty NEJsoukromějšího charakteru a zaplnila jsem jimi docela malý školní bloček. Listuji stránkami, řadím, čísluji a zjišťuji, že je jich rovná stovka. Ty stejné nebo podobné jsem schovala pod jedno jediné číslo, ostatní jsou samostatné jednotky. Žasnu v údivu, jako Alenka za zrcadlem. 

A tak díky všem, co se zajímají, ptají a hledají odpovědi mezi řádky, vznikl takový mini EXKURZ napříč naším běžným (nejen) marmeládovým životem. V každém díle představím DESET tématických dotazů s odpověďmi a DVĚ přidám navrch. Ty jsou z tak trochu jiného, než marmeládového soudku. I když s ním úzce souvisejí. Marmeládový svět se vším všudy je jednoduše a prostě řečeno naším ŽIVOTNÍM STYLEM, kterým už více než tři roky intenzivně žijeme.

Ptáte se a já odpovídám...


1. V kolik hodin začíná Váš pracovní den?

Každý pracovní den ráno ve 4.30. Opravdu! Jsem holka ze vsi. U nás doma odjakživa platilo rčení, že ranní ptáče dál doskáče. Moje maminka mnohdy odcházela z domova již kolem druhé hodiny ranní, aby byla včas a mnohdy i první v kanceláři na statku. Celý svůj profesní život zasvětila zootechničení a více méně se tomu věnuje, byť už jen jako zálibě, dodnes.

Brzy ráno mám čerstvou mysl a bohulibý klid. Když ještě všichni doma spí, připravím voňavou překapávanou kávu a čaj z bylinek. Pak odcházím do marmeládové kuchyně. Dát mýt sklo, vyvařit těsnící gumičky pod skleněná víčka a teď, v zimním období, začínám vařit citrusy. Kdo ví a zná postup jejich přípravy, se nediví. Citrusové plody vyžadují mnohem více času na přípravu, než jiné typicky české ovoce.

V létě odcházím na zahradu. Miluji pravé šumavské svítání. Nad Ovčím vrchem se vznáší mlhový opar, kapky rosy z trávy mi ulpívají na bosých nohách a ze sadu se linou slastné melodie zpěvu probouzejícího se ptactva. Rajská hudba pro uši. Koncert, který se nahradit zkrátka a dobře nedá. Společnost mi dělá naše poštolka. Věčně zvědavý a nenasytný dravec, co nepohrdne ničím, co právě trhám anebo sbírám.


2. Čím začíná Váš den obvykle?

Kávou. Čerstvě překapanou kávou té nejlepší kvality. Některé moje zákaznice a kamarádky dobře ví. Prý se vyrovná té, co se podává v těch nejlepších kavárnách. To bude asi tou tajnou esencí, se kterou je připravována. Není to nic jiného, než LÁSKA. Všechno, co člověk dělá s vášní a nadšením chutná prostě magicky. Kávu piji s mlékem. Značku kávy si nechám pro sebe, jen dodám, že se jedná o 100 % Arabicu.


3. Co nejčastěji snídáte?

Asi vás nezaskočím, když napíši MARMELÁDU! Zrovinka tu, která je čerstvě navařená. Poslední gramy ovocné dobroty, na kterou je každá sklenička už velká, dám do extra WECKovky a uložím do ledničky. Mám tam třeba i pět kousků naráz, tak máme po ránu z čeho vybírat. Prostřeno v kategorii all inclusive.

Děti si marmošky nejčastěji přidávají do jogurtu nebo tvarohu. Můj muž je má rád se zrajícími sýry a já k míchaným vajíčkům od maminčiných slepiček. Barbarství? Ani náhodou! Delikatesa majestátních rozměrů.

Nutno podotknout, že naše produkty jsou se sníženým obsahem cukrů/energie. Doslazované opravdu jen špetkou cukru. K podpoření chuti a rozvinutí pravé ovocné vůně. Citrusové jsou pak v kategorii méně sladké. Pro vyvážení ostrosti a hořkosti jim vlastní. Tudíž obava z kombinace sladkého a slaného či jinak kořeněného odpadá. 


4. Jakou marmeládu máte nejraději Vy?

Všechny! Ne, kdybych si měla vybrat jednu jedinou z celé řady receptur, které prošly naší marmeládovou kuchyní, pak rozhodně POMERANČOVOU. Čistou i ochucenou. S jemně krájenou kůrou, bohatou dužinou a plnou čerstvé pomerančové šťávy. Vařím ji moc ráda. Při nekonečném procesu krájení mám spoustu času na přemýšlení a relaxaci mysli. Nechtějte vědět, jak na konci toho všeho vypadá pravá ruka. 

Mnohdy ani nevím, jaká bude konečná podoba produktu. Na počátku jdu s jasnou představou a po pár hodinách nekonečného krájení kůry na tenoučké proužky vyjde ven úplně jiná kombinace. A to mě na té práci moc baví a duševně naplňuje. Pokud je zakázková, ihned zkonzultuji a přiznávám, že většinou změna sklidí zákaznické nadšení.

Protože vím, jak zdlouhavá je její příprava, než spatří světlo světa jedna várka, o to víc si ji užívám. Jejích vlastností využívám nejen k servírování snídaní. S oblibou s ní dochucuji třeba krůtí směs s křupavou zeleninou. Jedna lžička pomerančovky dokáže s pokrmem udělat divy. Předložený talíř na stole voní tak exoticky. Jako byste chutnali indickou kuchyni.


5. Jakou marmeládu jste uvařila jako první?

Moje úplně první marmeláda byla angreštová. Bylo mi tehdy třináct let. Zkoušela jsem se sama postavit ke sporáku. Využila jsem babiččiny nepřítomnosti a směle se ujala zavařování. Moje babička odjížděla každý pátek na nákupy do nedalekého městečka a to byly právě ty chvíle, kdy jsem měla kuchyni jen sama pro sebe. Strategicky jsem si nachystala plán, ještě dopoledne otrhala angreštový keřík, a jen co se za babičkou zavřely dveře od verandy, chopila jsem se díla.

Výsledek byl překvapivě vynikající. Vzpomínám, že jsem jako sladidlo použila med. Nádherně vláčný a voňavý po nedalekém lese. S nakyslými plody angreštu udělal zázraky. To byla varianta domácí, nepodnikatelská. Ta, co se ujídala z naší chladné kamenné spíže po celou následující zimu.

A teď ta komerční. To byly hned dvě kolekce pro jednu obchodní firmu jako vánoční dárky svým zaměstnancům. Obě jablečné a obě vařím z nostalgie dodnes. Tou první je Vánoční jablíčko. I letošní rok padla jedna celá kolekce do firemních balíčků. Tohle ovoce k českým Vánočním svátkům neodmyslitelně patří. Ručně nakrájená jablíčka zbavená slupek se ochutí aromatickým kořením badyánu, hřebíčku a celými pruty skořice. Po uvaření se koření vyjme a zůstanou po něm v marmošce jen stopy jejich nezaměnitelné chuti a vůně.

Druhou edicí je karamelové jablíčko s vlašským ořechem. Pracnější a zdlouhavější varianta úpravy jablíček je stále velmi žádaná. Vlašské ořechy z naší zahrady ručně loupeme, aby nedělaly nevzhledné slupky v džemu paseku. To je niterná práce pro mého muže. Taková zkouška trpělivosti a vytrvalosti. Obstojí však úplně pokaždé!


6.  Proč jste se pustila do marmeládování?

Nikdy jsem nepřemýšlela o založení marmeládové živnosti. Marmošky jsem vařila celé léto pro radost, potěšení a také jako "úklid" ovocné zahrádky. Kompoty jsme nikdy moc nemuseli, za to na marmeládách ujíždíme celá rodina od nepaměti. Měli jsme doma plnou spíž nejrůznějších druhů. Od klasiky až po kombinace ovoce s dalšími magickými esencemi, jako jsou kvalitní destiláty, koření, oříšky nebo třeba čokoláda.

Občas jsem je rozdávala. Jedlý hand made dárek nikdy nikoho neurazí.  A jak se tak šířily po kraji, ochutnávaly a vracely se prázdné skleničky, přišla jednoho dne nabídka na celou marmeládovou kolekci pro jednu pražskou významnou kliniku. Živnost mi paradoxně s mým souhlasem a plnou mocí založil pan advokát v Liberci. Prý, abych se nezdržovala a začala vařit. Jelikož využíváme plně vybavenou hotelovou kuchyni celou v chladném nerezu, bylo vše jednodušší a rychlejší. Kontrolní orgány daly požehnání a já se dala do fušky.


Marmeládové poslání ke mně přišlo jako POZVÁNKA

Od té doby trávím v oné kuchyni někdy i šestnáct hodin denně. Zejména v čase sklizně našich dvou (nejen) ovocných zahrad. Marmeládování si mě tak nějak našlo samo. Vaření hand made sladkých skleniček nebylo z počátku nějaká obrovská životní vize, která mi měla změnit život, ale pozvánka k vytvoření jedné větší firemní kolekce NA PŘÁNÍ. Brala jsem ji jako výzvu. Proč to nezkusit. Proč nevyužít potenciál naší přírody, zahrady, lesa a prázdné, kompletně vybavené, hotelové kuchyně?

V té době jsem si myslela, že uvařím DVĚ KOLEKCE a potěším tak řadu zdravotního personálu maličkostí z Pošumaví. Z čerstvě natrhaných jablíček na sadu provoněnými kořením připomínající Vánoce a využiji sílu a aroma našich vlašáků, které nám hojně padaly na hlavy celý říjen. Osobně předám v dárkovém balení, popřeji požehnané svátky a kuchyni zavřu.

Člověk míní... osud mění. Hned po Vánocích mi v elektronické poště přistála zpráva. Slova chvály, nejen na marmošky, ale i kompletní servis. A samozřejmě nová objednávka. Pamatuji si přesně na den i hodinu, kdy jsem Šárce odepisovala a do Prahy posílala své první hrušky s hruškovicí. Od onoho času každým rokem v listopadu vozíme do hlavního města právě tuhle hruškovou kombinaci jako Vánoční zakázkovou kolekci, ze které se pod firemní ozdobenou jedličkou těší desítky báječných lidiček. 

Marmeládový den s Karlem kašákem
Marmeládový den s Karlem kašákem


7. Čeho nebo koho si v životě nejvíce vážíte?

Přátelství. To, které panuje mezi mnou, mým mužem a našimi dětmi. Naše vztahy jsou vskutku jedinečné a nadstandardní. Přátelství se zákazníky, které mě neuvěřitelně obohacuje a inspiruje. Jmenovitě bych se mohla zmínit o těch úplně nejbližších, ale nechci nikoho opomenout nebo urazit. Takže jednoduše a prostě... MÝCH VZÁCNÝCH ZÁKAZNÍKŮ. A oni ví.

Jednoznačně ZDRAVÍ. Dále pak LÁSKY, kterou mi každodenně dávají najevo moje děti a každé ráno, ano, úplně každé, vyznává můj muž. Nikdy nezapomene. Než odejde do práce, připomene mi, jak důležitá jsem v jeho životě. Hned se mi veseleji vstává. Můj den začíná ráno ve 4.30 polibkem z pravé lásky a slovy Miluji tě.


8. Koho považujete za svůj marmeládový vzor?

Není v tom nikdo jiný, než člověk, který mi naučil do života to nejpodstatnější. Být laskavá, pomáhat druhým a každý den žít v úctě a pokoře. Takže mojí babičku. Nebyla to sice žádná marmeládová královna, ale za to uměla uvařit marmeládu dokonalých proporcí. Plnou čerstvého ovoce z vlastní opečovávané zahrádky a nadupanou poctivou prací.

Hned vedle babičky pak moje maminka. Vzpomínám, jak sbírala recepty od svých kolegyň v práci a zkoušela zavařit, co se doma dalo. Její recepisnou sbírku v zeleném sešitě, ručně psanou, mám dodneška v knihovně a občas v ní jdu hledat radu a pomoc. Takže dvě nejdůležitější ženy v mém životě.

Z TOP marmeládových producentů je pár žen, které jsou mi blízké filosofií a přístupem k životu, od kterých se ráda inspiruji a s oblibou si přečtu o jejich úspěších.

Maminčina poctivá višňová marmeláda
Maminčina poctivá višňová marmeláda


9. Jakou marmeládu vaříte nejraději a naopak, kterou moc nemusíte?

Nejraději vařím malinovou. Není nad čerstvě natrhané šťavnaté plody v naší zahradě. Nádherně voňavé a svěží, jako Šumava sama. Buď úplně čistou nebo s pravou Tahitskou vanilkou. Obě jsou mojí srdeční záležitostí a moc ráda je chystám a doporučuji.

Nerada? To se asi nedá jednoznačně říct. Kdybych měla přeci jen jednu vypíchnout, pak citronovou. Mám ji ráda jako finální výrobek, ale když si pokaždé představím ten proces, který mu předchází... tak se mi do ní nikdy moc nechce. S citrusy je to vždycky o vyšší marmeládové. Mají kůru, někdy dost silnou a nikdy nevíte, co se pod ní skrývá. A jak dlouhou dobu je potřeba ji povařit, aby byla měkká a vláčná.

Když se zadaří a marmoška je hotová a dokonce dost vysoce oceněná, pak všechna ta námaha stojí za to. O to víc potěší, že si ji zákazníci oblíbili natolik, že ji využívají i jako osvěžující prvek do dortů.


10. Co považujete za svůj největší životní a marmeládový úspěch?

Za osobní úspěch považuji narození svých dětí, jejich výchovu a vše, co jsme jim s mužem do života předali. Za marmeládový pak všechny dokončené edice, které zákazníkům chutnaly a udělaly jim radost. Ač mají naše marmošky řadu ocenění, vždy je pro mě důležité to, jaký dojem udělají na zákazníky a přátele. Že nadchnou chutí a vůní, potěší osobním přístupem a zaujmou tradiční a netradiční kombinací ovoce a něčím navíc. 

Každá úspěšně dokončená marmeládová kolekce je sama o sobě velkým úspěchem


1. Mám pevnou pracovní dobu? Jak dlouhý je náš pracovní den v manufaktuře?

Pevnou pracovní dobu nemám a prozatím si ji nehodlám zařizovat. Pracuji, když je potřeba. Někdy šestnáct hodin, jindy třeba jen šest. A někdy si udělám celý den volna a podnikneme pak společně rodinný výlet někam do neznáma. Jsem takový vášnivý sběratel zážitků. Ty mi nikdy nikdo nevezme. Ulpívají hluboko v mysli a jsou životadárnou esencí pro mou duši.

Ono to není jen o čase stráveném v marmeládové kuchyni. Převážná část ovocných pokladů je z našich dvou zahrad a sadu. I doba strávená péčí, zaléváním, protrháváním plevele mezi borůvčím, maliním a jahodami zabere fůru hodin navíc. A když přijde sklizeň správně vyzrálého ovoce, potřebovali bychom, aby měl den alespoň padesát hodin. Ještě že má příroda dostatek rozumu a ovoci dopřává postupné dozrávání. Některé odrůdy jsou však stále plodící, a tak máme co trhat a sbírat až do sklonku podzimu nebo než přejde přes bobulky první mrazík.

Letošní rok jsme maliny, červené i ty žluté, sklízeli ještě koncem listopadu. A jak byly panečku sladké a šťavnaté. I borůvky si z části ve stráních Šumavy sbíráme sami. Jinak využijeme nabídku brigády a vyšleme do lesa studenty, kteří si chtějí nějakou tou kačkou vylepšit své kapesné. I šípky v našich produktech prochází našimi rukami. Sběr v trnitých keřích růže šípkové je někdy jako boj o zachování zdravých rukou. Ostny se chytí a nepustí. Však kdo chodí do hájů a trhá na domácí čaj plný přírodního vitamínu C, moc dobře ví, o čem je řeč.

O administrativě kolem dokola marmeládování je asi zbytečné dlouze psát. Vést pravidelnou evidenci každé hotové skleničky, zapisovat HACCAP vytvářet etikety dle platné legislativy a zákonného označování asi tak úplně nikoho nezajímá. Leč i tato činnost patří neodmyslitelně k naší práci. 

Poctivě si tak dělíme čas mezi šlechtěním ovocných zahrad, samotným vařením a administrativní činností. Vše se prolíná, doplňuje a vytváří jeden CELEK, který jsme schovali pod značku Marmeláda s duší Pošumaví.


2. Kdo nebo co mě motivuje k vaření marmelád?

Zákazníci. Jednoznačně a bez dlouhého přemýšlení. Bez nich by projekt neměl smysl. Inspirují mě svými postřehy, dotazy a náměty. Mnohdy jsou to ty nejzáludnější představy o výsledném produktu, až mám strach, že mi na něj síly ani intuice stačit nebudou, ale nakonec se dílo podaří dokončit k oboustranné a vzájemné spokojenosti.

Inspiraci hledám všude okolo sebe. Jsem jí zcela otevřená a tak si ke mně cestu vždycky najde

Letošní podnikové zakázkové kolekce jsem pojala dost okázale. Obří marmeládová pánev přetvářela ovocné variace do podob, o kterých se mi nikdy ani neodvažovalo uvažovat. Udělaly dojem a chutnaly. To je právě ta největší ODMĚNA, která nás motivuje tvořit dál. Postupně, krůček po krůčku, ke vzájemnému uspokojení a prohlubování důvěry.

Závěr roku 2020 se pomalu blíží ke svému závěru. Něco starého končí a začíná se otevírat prostor pro nové začátky. S čistým listem papíru v knize nastávajícího roku 2021. Mám tento čas ráda. Uzavírám stránky předešlého roku, hodnotím své kroky na cestách, kterými jsem si prošla. Uvažuji, co si chci s sebou nést dál a co zanechám za sebou v roce starém. Během těch dvanácti měsíců se nastřádá hodně dlouhá řádka radosti, úspěchu a zážitků, zrovna tak jako nezdaru a propadů, ze kterých si beru ponaučení.

Závěrem mi dovolte za nás všechny v manufaktuře předat krátké Poselství z Pošumaví

  • Nadělte si štěstí... a noste jej stále s sebou
  • Chraňte své zdraví... je tou nejcennější esencí ve vašem životě
  • Radujte se z maličkostí... dokáží se přetvořit v obrovské rozměry
  • Mějte se rádi (y)... rozzáříte svět okolo sebe
  • Žijte s nadšením... zažehnete v sobě plamen nekonečné inspirace

V novém roce se můžete těšit na DRUHÝ DÍL miniseriálu otázek a odpovědí o dění kolem nás.